Kde mne najdete letos na vánočních trzích? Osobně a v plné parádě s krásným papírenským zbožím? 29.-30. 11. - festival mini, OD Kotva, 5. patro, Praha; 14. 12. - pop-up store, Heřmanova 15, Praha 7.

Stačí si přát

Tento rok pro mne byl dost zlomový. Hodně se stalo. Přejmenovala jsem kompletně značku a dala jí novou identitu. Na jaře si pronajala kancelář se skladem a přestala být po čtyřech letech denodenně se svým mužem, který pracuje z domova. Vznikly první mankaí tužky, washi pásky a drobné textilní zboží. Dostala dvě krásné zakázky, jednu od Bella Rose, druhou od T-mobile, resp. jejich dceřinné značky Kaktus.

Na konci léta mi začalo šrotovat v hlavě, co budu dělat, když je v Praze na prodejních akcích takový přetlak, že už na nich nemám jisté místo. Na vánoční Lemarket jsem se například vůbec nedostala, na mrazivý Dyzajn market jsem se ani nehlásila, zdraví mám jen jedno. Jsem ale přesvědčená, že být vidět je poměrně důležité a tak jsem začala ve volných chvílích místo trávení oběda křižovat Bubeneč a Letnou a hledat ve starých domech nějaký protor, který bude mít ten správný esprit. Místo, kde bych třeba dvě odpoledne v týdnu měla otevřeno pro lidi a mohla ho zároveň využívat jako sklad a balírnu voňavých papírových objednávek z e-shopu. Nic nového, spíš starší omšelý krámek. S dřevěnou výlohou, původní dlažbou a roletou z vlnitého plechu, která při zavírání tak rachotí, že se za tím zvukem otáčejí všichni, kdo jdou kolem.

Bylo 1. října, pršelo a já se rozhodla projít se v dešti částí Bubenče, kam prakticky nikdy nechodím a přesto to mám kousek. Přeťala jsem hlavní ulici Dukelských hrdinů a zavítala do spodní části pod Veletržním palácem. Tak trochu jako výlet do Stínadel, ale mnohem méně strašidelný. Našla jsem pár krásných prostorů, jeden z nich bohužel na prodej, další sice končící, ale už obsazený, třetí na oko opuštěný, ale ve skutečnosti otevřený každý pátek večer (tzv. hipster otvíračka). Protože se rozpršelo víc, procházku jsem ukončila a šla spodní částí Heřmanky zpátky do Kamenické, do své sluje. Když jsem míjela starý obchod se zataženou posprejovanou roletou, napadlo mě mrknout na dveře domu, jestli bych tam nějak nevydedukovala majitele. A víte co? Byl přímo na štítku na dveřích a rovnou s telefonním číslem.

O pár dní později jsem stála jak omámená ve starém obchodě, s řádně hnusnou podlahou sestávající z několik vrstev linolea, oprýskanými dveřmi a tmavě hnědým (!) stropem. Nesnášim hnědou.

Nic nového, spíš starší omšelý krámek. S dřevěnou výlohou a roletou z vlnitého plechu, která při zavírání tak rachotí, že se za tím zvukem otáčejí všichni, kdo jdou kolem.

Ještě dneska slyším, jak mi majitelé říkají, že ten prostor používají jako sklad a vlastně ho vůbec nepotřebují pronajmout, ale že se jim moje práce zamlouvá, tak jestli se mi tam líbí, mám se rozmyslet a dát jim vědět, že by mi to teda pronajali... Rozhodování mi trvalo asi hodinu, možná dvě. Vím z vyprávění majitelů, že se o ten obchod snažilo poměrně dost lidí. A netuším, jakým zázrakem jsem prošla pod přísným pohledem paní majitelky. Asi jsme si prostě sedli, i když chvíli trvalo, než pochopili, že mi opravdu hodně záleží na tom, jak to tam bude vypadat.

Nebudu vás trápit zbytečnými detaily. Ve zkratce je to tak, že poslední měsíc žiju kromě balení vánočních objednávek (letos rekordní množství, děkuju!) i rekonstrukcí téhle vysněné malé plochy. Původně jsme měli doma rekonstruovat kuchyň a obývák, ale já jsem naší skvělou slečnu architektku Báru Hrtáňovou pružně zainteresovala do rekonstrukce prostoru v Heřmance. Kuchyň počká, tohle nepočká. Musela jsem dát výpověď z nájmu v Kamenické a Heřmanka vypadala ještě před měsícem jak z hororu. Mrkněte na fotky a uvidíte.

O měsíc později od mojí první návštěvy je natřená roleta i výloha, je vymalováno na bílo a tři vrstvy lin s vrstvou Národních listů vespod (ukončily činnost v roce 1941) jsou pryč. Řemeslníci odkryli původní secesní dlažbu s reliéfem, zaflákanou nějakým příšerným neřádem a trochu jsme se na tom zasekli. Ten reliéf je trabl, nejde to zbrousit. Ano, řemeslníci. Já tam opravdu nic nenatírám, mám své práce nad hlavu. Jsem ráda, že to dělají odborníci, zničených starých prostorů jsem viděla už dost. Rekonstrukci jsem si vzala více méně na vlastní triko a financuju to z mankaích úspor s tím, že mám, co jsem si přála. Můžu konečně zachránit něco starého. Vždycky jsem po tom toužila, akorát jsem si myslela, že to bude náš byt. Nějaký. V budoucnu. A ne, čoveče, je to obchod, který vlastně nebude obchod, protože kde já bych jako vzala peníze na personál... Hm. Nevadí, všechno může být postupně, ne? A já si do té doby budu v zadní místnosti, která kdysi sloužila k bydlení, vesele balit objednávky a dělat akva workshopy.

Mám radost. I když už se mi o tom i zdá. Ne vždycky jsou to hezký sny, zatím mě spíš ve snách děsí stará linolea a vyhořelé zásuvky.

Nicméně, ráda bych vás tam pozvala, aspoň na jeden den. A proto jsem se, byť v provizoriu, rozhodla uspořádat předvánoční pop-up shop v sobotu 14. 12. Předem hlásím, že tam budou holé zdi a pravděpodobně nedodělaná podlaha. Nebude tam nábytek (ten se bude řešit v lednu, možná v únoru), ale budu tam já, vánoční stromek, občerstvení a moje Rozkvetlé papírnictví. Světýlka, svíčky, skřítci. A taky můj čestný host. Čekám už jen na jejich logo, abych mohla udělat oficiální událost na sociálních sítích a déle vás nenapínala.

Přijdete? Heřmanova 15.

Vaše Myyna

 

Takhle místo vypadalo, když jsem ho našla.

IMG_2483    IMG_2995_1  

 

Hnědá, hnědá, hnědá. To nechceš.

 IMG_2856_1  IMG_2987

 

Podlahová archeologie. Na fotce pan Jaroš, majitel firmy, co prostor rekonstruuje a architektka Bára Hrtáňová.

IMG_2314   IMG_3464

 

Stav v půlce listopadu. Začíná to vypadat nadějně.

IMG_3440  IMG_3445

 

IMG_3461

 

Momentální boj o podlahu.

IMG_3545_1    IMG_3546_1

Tento web používá soubory cookies. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Podmínky ochrany osobních údajů.