Cesta za tužkou

"Každé pořádné papírnictví prodává tužky!", řekla jsem si před rokem a půl a začala brousit ve vodách českého internetu, abych zadala poptávku po potištěných tužkách. Prostě rutina. Najdete si na internetu dodavatele, pokud nesnášíte telefonování, tak jako já, obešlete je mailem, případně vyplníte poptávkové formuláře a čekáte. Jaké bylo moje zklamání, když mi asi tak na stopadesátou poptávku přišla opět stejná odpověď: "Vážená paní Jinochová, plnobarevný potisk tužek po celé ploše neumíme. Pouze na část plochy." Aha! A jak je možné, že jsem jako dítě měla spousty barevných tužek? Třeba tu s Krtečkem, tu si pamatuju do dneška!

O pár měsíců později jsem to vzdala a začala brousit po Evropě. Přiznávám, zadala jsem poptávku i do Číny, až tak blbě jsem na tom byla, ale minimální limit 10 000 ks tužek od jednoho motivu jsem naštěstí nehodlala podstoupit.

A tak jsem se dostala virtuálně až do Irska. "Ano, to umíme. Ano, doprava do České Republiky není problém. Pošlete nám grafické náhledy. Děkujeme, nazdar, regards Sarah." No tak hurá! Poslala jsem grafiku a očekávala opět vyděšené: "Aha, pardon, jo až TAKHLE barevný, no tak to I'm sorry." Nic takového nepřišlo, přišlo potvrzení, že to umějí, poměrně šokující kalkulace a ještě víc šokující cena za dopravu. Abych byla konkrétní, doprava činila €300. K tomu se mi Sarah rovnou i omluvila s tím, že ta doprava je skutečně šílená. A dodala: "Jsem ale přesvědčená, že tuhle službu u vás určitě nějaká tiskárna umí zařídit."

Milá Sarah, neumí. NEUMÍÍÍÍ!

Střih. Přešel podzim a zima, nastalo jaro 2019. Sedím v jedné ze "svých" tiskáren u přátelské kávy se sympatickým obchodním zástupcem a nad kalkulacemi a budoucími společnými plány si mu postesknu, že nemůžu najít nikoho, kdo mi plnobarevně, po celé ploše, potiskne obyčejné tužky. Obchodní zástupce na to: "Ale to už v Čechách kromě Koh-i-nooru nikdo neumí! Všichni se těch strojů zbavili."

Tak. A máš to, Myyno. Papírnictví bez tužek, to je mi pořádek. Něco jako sekaná bez kyselý okurky. Protože Koh-i-noor, ten se s nějakou malou Myynou nebaví. Zkoušela jsem to.

Léto.

Nevím, co mě to napadlo, ale začala jsem znovu googlit (vlastně vím, co mě to napadlo, já se strašně nerada vzdávám), přeskákala čínské nabídky tvářící se jako lokální evropská produkce (!) a NAŠLA TO. Našla jsem tiskárnu, co na svých stránkách hrdě vystavovala obrázek divoce barevné tužky! Dám ruku do ohně za to, že ještě před rokem na netu nebyla. Nenašla jsem ji v Čechách, to přiznávám na rovinu a rozhodně se za to nestydím, lokální produkci jsem prošla poctivě křížem krážem. U sousedů, přátelé, našla jsem ji v Německu. Rychlé prsty a Ina už mi píše: "Ja, kein problem." Roztřásla se mi kolena, protože jsem byla na dosah splněného snu. Nakonec se ukázalo, že mě minimální množství od jednoho motivu finančně nezruinuje, a že i když k té sumě připočítám všechno, co se připočítat musí, pořád ta tužka bude za velmi akceptovatelnou prodejní cenu. Doprava též přijatelná. To byl začátek srpna.

Konec srpna TÉHOŽ roku a tužky jsou tu. Dřevěné, plnobarevně potištěné, nelámavé. (Zuřivě jsem hned jednu okrouhala až na kost. Svojí.) Historicky první mankaí tužky s vlajkovým vzorem Od soumraku do úsvitu. A jsou bezvadný. A proto objednám další, ještě alespoň dva motivy, protože každý slušný papírnictví, má těch tužek na výběr vždycky víc. No ne?

S láskou Myyna

P.S. Další metou jsou potištěná keramická pera. To tu podle mých představ mimochodem taky nikdo neumí.

P.P.S. Než budete hluboce zklamaní z toho, že tužka nemá gumu, tak prosím vězte, že s gumou by tužka zdaleka nestála tak málo, jako stojí bez gumy. A to je oběť, kterou jsem byla ochotná podstoupit.