Podzim s dětmi trochu jinak

Pinteresty, instagramy a vůbec všechny internety se hemží skvělými tipy na podzimní tvoření s dětmi. Kdo netvoří, jako by nebyl. Stačí ukázat a jít příkladem, dítě si vystačí samo a vy si můžete vypít i kávu. Teplou. Idylka, krása a klid. 

Všechny ty tipy ale musí splňovat jeden základní předpoklad. Klidné a trpělivé dítě. A matka.

Nemyslím si, že by se tvoření dalo kategorizovat podle věku dítěte. Mě to totiž moc nebaví ani v dospělosti. Jsem celkem klidná a trpělivá, ale jemná motorika se dá trénovat i jinak. Navíc netuším, co potom s těmi výrobky dělat. Nerada bych ranila city svého syna tím, že je po skončení tvoření v tichosti, ale nemilosrdně, vyhodím. Na nějakou malou výstavku si na čas třeba můžu udělat místo, ale navždy ne. A vyrábět něco, co nemá žádné praktické využití, a s vědomím, že to stejně brzy zrecykluju, to trochu brzdí kreativitu a kazí chuť. Navíc je mi trochu proti srsti přivázat svého netrpělivého syna k židli a donutit ho tvořit. On totiž potřebuje buď totálně fyzickou aktivitu nebo něco, co mu způsobí momentální zásek a donutí ho to k hlubokému zamyšlení a zkoumání. 

Takže my nevyrábíme z ruliček od toaleťáku, od kuchyňských utěrek, od balicího papíru, ani z žádných dalších druhů ruliček. Netvoříme z uschlých listů, větví, kaštanů a šišek dárky, které si stejně doma nikdo vystavovat nechce, ikdyž říká, že ano. Nevystřihujeme obrázky s podzimní tématikou a neděláme koláže. Ne že bych to nezkusila. Narazila jsem občas na něco, co by mě taky bavilo vyrobit, takže máme lepidla, barevné papíry, barevné lepicí papíry, různě druhy nůžek, milion druhů malovacích a barvicích věcí. Vždycky jsem vysvětlila, co budeme dělat, co budeme používat, a k čemu se nakonec dobereme. Sama jsem se těšila, nadšeně jsem začala a šla příkladem, jenže prostě nic. 

Zjistila jsem, že můj tříletý syn je labužník a chce si jen vychutnávat ty jednotlivé činnosti každou zvlášť. Stříhat? Ano, ale maximálně 75 vteřin a stříhat prostě jen pro ten pocit stříhání. Sledovat, jak papír odpadne, když se ty dvě části nůžek potkají. Soustředit se na rozevírání a zase zavírání, zvuk a tvar papíru, který odpadne i toho, který zůstane v ruce. I ho chvíli baví lepení, ale jen proto, aby detailně pozoroval, jak rychle a jak moc to lepidlo vlastně lepí, kolik vrstev papíru na sebe může přilepit, jestli to funguje i na jiný materiál a kolik je moc a kolik je málo. 

Venku sbíráme kaštany, protože je to skvělý pocit, když vyloupnete úplně čerstvý hladký kaštan ze šlupky, cítíte jeho vůni a při tom dáváte pozor, abyste se nepíchli o trny. A už jste si někdy zkusili jen tak obejmout strom se zavřenýma očima a s myšlenkami mimo hlavu? Spolu s ovocem, ořechy a dalším, co les dá, je pak použijeme na mandalu hojnosti pro zvířata v lese. Kaštany se ještě hodí pro trénink nadhazování a odpalu badmintonovou nebo jinou pálkou. Taky jsme až teď na podzim sbírali houby, to bylo radosti! Najít, opatrně sebrat, očistit, opatrně uložit do košíčku a hlídat, aby se nevysypaly nebo nerozbily. To je kumšt pro jednoho malého chlapečka. 

Na podzim, stejně jako v každé jiné roční době, můj syn prostě hlavně běhá, skáče, leze, jezdí a tahá obří větve, kterými seká trávu a dloube bláto. Dělá to, co ho baví, já jsem s ním na čerstvém vzduchu, přemýšlím, vnímám přírodu, relaxuju a oběma je nám báječně. I bez ruliček.

Vaše Tereza