Děti a estetika

Vkus. Elegance. Střídmost. Styl. Jsou to slova, která by vás napadla v souvislosti s dětmi? Popsali byste těmito slovy například hračky, které bývají v dětských koutcích?

 

Nejspíš ne. Ale jsme to přece my, dospělí, kteří dětské prostředí utvářejí. To my pořizujeme dětem oblečení, vybavujeme dětské pokojíčky a zařizujeme dětské herny. Denně připravujeme dětem svět, který se jich bezprostředně dotýká. Pro nás je to jedinečná příležitost k tomu, abychom dali dětem možnost tříbit vkus, a to zcela nenásilnou formou.

 

Začít se dá kdykoli, třeba už od kolébky, kdy miminko začíná více vnímat a jeho pozornost upoutávají různé podněty. Takové miminko ještě netouží po Else ani po Sponge Bobovi a ani Mickey Mouse ho ještě neláká. Máte tedy možnost nabídnout mu něco vkusného a originálního, z přírodních materiálů, od lokálních tvůrců. Zběsile nakupovat hory a hory hraček a pomůcek, byť kvalitních a estetických, je ale také kontraproduktivní. Principy minimalismu můžete uplatnit v každé oblasti života, méně je vždy více. Přehltit dítě umí každý, ale zaujmout jen několika vhodně zvolenými pomůckami, na to už můžete být pyšní.  

 

Jak dítě roste, zvyšuje se jeho potřeba rozhodovat. Nechce už jen přihlížet, chce se aktivně zapojit a ovlivňovat svůj den, měsíc, život. Je tak snadné podlehnout touze mít přesně to, co kamarád ze školky nebo školy, nebo vypadat přesně jako hlavní hrdinka Ledového království. A je to naprosto správný a významný milník v jejich vývoji. Děti žijí tady a teď, chtějí to, co je napadne, a chtějí to hned. Mají k tomu různé důvody, neméně důležité než ty, které vás vedou ke koupi dvaadvacátého páru bot. Prostě je nutně potřebujete.

 

Je samozřejmě otázkou vašeho konkrétního přístupu, jestli a do jaké míry budete tyhle dětské potřeby uspokojovat. Ale patří to k dětství a někdy to může být více než užitečné. Děti si do oblíbené postavičky můžou promítat svoje touhy i strachy, může jim pomoct vyřešit něco bolavého, s čím si neví rady. Můžou se taky jen snažit lépe zapadnout do kolektivu. Jděte jim uvážlivě naproti a mluvte s nimi. Nikdy nevíte, co se za jejich přáním může ve skutečnosti skrývat.

 

Úzkostlivě se snažit, aby děti nepřišly do styku s ničím, co by mohlo pokřivit jejich estetické vnímání, je zbytečné, a hlavně marné. Děti vlastně to “neestetično” potřebují zažívat, aby byl rozdíl očividný a pro ně lépe rozpoznatelný. Estetika by měla být pocitovou a zcela subjektivní záležitostí. A to chce čas. A příležitosti. Na estetické cítění můžete nenápadně navázat během běžných rodinných situací. Třeba u servírování večeře na krásně prostřený stůl, při společném hraní pexesa s ručně malovanými akvarelovými obrázky z autorské tvorby nebo při výběru čistého ložního prádla tón v tónu. V maličkostech je síla. Děti nasají to, co vidí, co s vámi žijí.

 

Mějte na paměti, že to vy jste jejich nevyčerpatelná a přirozená inspirace. Děti ve skrytu duše nejvíc touží být jako vy.

 

Vaše Tereza z MANKAI Paper

Tento web používá soubory cookies. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Podmínky ochrany osobních údajů.