Dopis Heřmance od druhé sudičky

Milá Heřmanko,

Po mnoha letech, kdy jsi stála tak trochu zanedbaná a opuštěná v jedné příjemné, ale nenápadné uličce, se to stalo. Přijel princ a políbil Tě a Ty ses nadechla a pomalounku se začala protahovat a probouzet. Nebyl to tak docela princ, byla to princezna (Myyna - děkuju Kristo, teď jsem si docela oddychla), protože to ona je. Konkrétně francouzská princezna. Myyna je krásná, šarmantní a šik. A jak to v pohádkách, ale i v životě chodí, princezna se do Tebe na první pohled zamilovala a dala Ti to nejcennější – své nádherné umění. A Ty jsi ožila a rozkvetla a dočasně nebo možná navždy se zahalila do hávu voňavého jehličí. 

A čekají Vás spolu krásné časy. Já to vím, protože já znám tu princeznu už víc než deset let. Poznala jsem jí ještě v dobách, kdy to nebyla Myyna, ale La Programadora. Poznaly jsme se v Institutu Cervantes na kurzu španělštiny, ve stejný rok se vdaly a já jsem s obdivem sledovala, jak se z La Programadory stala Myyna. A chtělo to obrovský kus odvahy, vůle a disciplíny. A cit pro krásu, představivost a veliký talent. Jsi proto, Heřmanko, v těch nejlepších rukou a vlastně Ti toho už víc přát ani nemusím. Protože to nejdůležitější už máš.

Sudička Kristina

P. S. I zde si já, Myynice, neodpustím tzv. "dodom"... La Programadora vznikla v Institutu Cervantes, kdy jsem v září u popisování své profese na první hodině španělštiny zcela nevhodně užila u zaměstnání určitý člen "la". A pobavila tak nejen lektora, ale následně i celou třídu (postupně, dle toho, jak jsme kdo byli ve vnímání té jemné nuance rychlí).